Vyhledávání

Kontakt

NITA KIMURI

info@jamajkanita.sk

JAK SE JAMAJKA ZMĚNILA OD ROKU 2000 ?

JAMAJKA v r.2000

"NITA, JAK SI SE TY VLASTNĚ K TÉ JAMAJCE DOSTALA ?"

zeptala se mě jednou při kávě kámoška Lucka. Známe se už déle, ví, že posílám našince na Jamajku, i že znám tento ostrov lépe než samotní domorodci, ale o mých začátcích dodnes ani netušila. Tak jsem si zavzpomínala na mé nelehké začátky spolu s ní! :-)

Byla jsem 15letá žába, když jsem si poprvé donesla domů z cestovky Rueff pestrobarevný katalog zájezdů. Tehdy ještě nebyl internet a možností podívat si obrázky exotických zemí mnoho nebylo. Najednou jsem měla doma katalog KARIBIK a na stranách 70-71 našla duše svůj skutečný domov! JAMAJKA! Od tohoto okamžiku jsem si začala v snech představovat maličký ostrůvek uprostřed tyrkysového Karibiku ... Široké pobřeží s bílým pískem a palmami, hořící nebesa při západu slunce, či vrcholky hor ponořené do věčného oparu ... Velké hřiště plné zábavy, kde mohu být sama sebou, spontánní a bezprostřední, kde budu šťastná i když si "rozbiju kolena" ...  Navíc Jamajka se mi zdála být nebezpečná - a mě odjakživa vzrušuje všechno nebezpečné. Neboť jak se říká DOBRODRUŽSTVÍ, KTERÉ NENÍ ALESPOŇ TROCHU NEBEZPEČNÉ, NENÍ ŽÁDNÉ DOBRODRUŽSTVÍ. Mé srdce zdivelo vášní k Jamajce. No měla jsem jen 15 a v peněžence 20 korun ... K Vánocům jsem uprosila rodiče, aby mi koupili pod stromeček velký batoh za 3000 korun. Nechápali. "Nač ti jen bude, když nemáš za co cestovat?!?" Ale koupili mi ho! :-) A já se už v duchu viděla, jak s ním brázdim Jamajku ...

Jsem spisovatelka. A vždy jsem jí byla, ačkoli se o mně jako o spisovatelce mluvilo málokdy (zato za mé cestopisné reportáže v časopisech ma nyní hodnotí jako nejkvalitnější autorku) - přestože mých 5 knih, které jsem dosud napsala a publikovala, nebyly žádné rychlokvašené propadáky a získaly si srdce čtenářů. Ano, spisovatelka! To je moje nejvýstižnější charakteristika. Protože všechno, co se mi v životě stalo, jsem odjakživa dávala na papír. Fascinuje mě milion věcí a chci je zachytit, abych na nic nezapomněla.

Na moje 19. narozeniny mi vyšla moje 1. kniha SLZY V DEŠTI - fiktivní román o strastiplném životě lidí v černošských ghetto. Netuším, odkud moje podvědomí vzalo všechny ty fakta (internet ještě nebyl), ale seděli s realitou, přestože jsem černochů viděla jen v časopisech a o amerických ghettech se toho v médiích také hodně nehovořilo. Zkrátka mám pocit, že právě tam jsem prožila svůj minulý život (dodnes se v "strašidelných ghettech" kdekoliv na světě cítím velmi dobře! :-)) a moje kůže tehdy měla barvu čokolády. Anyway, kniha mi vydělala slušný balík peněz ... Měla jsem 20 let, když jsem si v r.2000 pobalila můj Vánoční ruksak a sama nasedla do letadla, abych se mohla ZCELA SAMA 2 měsíce toulat křížem krážem po Jamajce a sbírat o ní materiál pro mou novou knihu! Mým cílem bylo včlenit se do komunity domorodců - obloukem obcházet hotely a žít s chudými, i bohatými Jamaičany a tak poznat  SKUTEČNOU Jamajku prostřednictvím nich, protože pouze člověk je skutečným měřítkem hodnot a obrazem krajiny. 

Na Jamajce dnes existují 2 světy - svět turistů, zavřený do luxusních resortů, a svět ostatních obyvatel ostrova, kteří žijí za hranicemi tohoto luxusního pseudosveta. Já jsem chtěla poznat ten druhý. Málokdo napsal, jak to chodí v běžné Jamajské domácnosti, co lidi těší a co sužuje. Velmi dobře jsem si uvědomovala, že je to riskantní - ale žiji v duchu hesla KDO HODNĚ riskuje, HODNĚ ZÍSKÁVÁ (moje vlastní heslo ;-)). 

První setkání s Jamajkou bylo pro mě jako rande s někým skutečně výjimečným! S někým, kdo Vás okouzlí svou romantikou a ohromí svým Božským zjevem! Jamajka Vás nenechá lhostejným - já se do tohoto divokého ostrova zamilovala na první pohled! A když jsem z ostrova odlétala domů, v letadle jsem plakala a mé srdce krvácelo ... A přestože jsem Jamajku od té doby navštívila už stokrát - ten pocit je vždy stejný, pláču za Jamajkou pokaždé, když ji musím nakrátko opustit. Protože JAMAJKA JE MŮJ DOMOV!

Moje první kniha o Jamajce "Jamajka ostrov andělů" se náhodou dostala do rukou filmařka Janke, která natáčela sérii cestopisů pro TV NOVA. Zavolala mi, jestli bych ji mohla doprovázet. Výsledkem naší cesty je povedený TV dokument "Když promluvy reggae" a honorář, který se mi zalíbil natoško, že jsem si umínila zapracovat na sobě. Po měsících vytrvalého studia jsem obdržela INTERNATIONAL TOUR GUIDE LICENSE a certifikát tour guida! :-) TAK! A mohu doprovázet! Oslovila jsem jistou Slovenské CK - nebudu Vám lhát, můj první zájezd skončil fiaskem. Tehdy jsem pochopila, že je sakra rozdíl doprovázet jen 2-3-4 lidí nebo masově, 15-20 člennou tlupu. Řekla jsem si, že méně je někdy více a zaměřila se na miniskupinky. O to víc jsem se mým turistům dokázala věnovat a rozvíjet si průvodcovskou praxi a zkušenosti.

Dobrá pověst o Slovence, co zná Jamajku jako vlastní dlaň, se rychle rozšiřoval, turisty začalo rapidně přibývat a musela jsem si najít pomocníky. Ne každý (lépe řečeno: málokterý!) Jamajčan se charakterově, typově a povahově hodí na práci průvodce, takže najít těch ideálních, pod jejichž křídly se budete cítit fajn a v bezpečí, nebylo jednoduché! Někteří zklamaly (začali turistů oškubávají o peníze, lhát a zavádět), takže s těmi jsem se velmi rychle rozloučila a ponechala si jen těch nejspolehlivějších. Profesionály, kteří si práci Tour local guida váží. Jsou to chlapci z chudého ghetta, kteří se svou ambiciózní a šikovností vyšvihli na lepší životní úroveň. Dnes jsou to už ostřílení tour Guidi, se kterými jste dle Vašich ohlasů maximálně spokojeni, neboť jednak s nimi hodně vidíte, hodně zažijete, hodně ušetříte plus máte s nimi kopec zábavy! :-) Více o nich v rubrice O NÁS. A já Vás zatím všechni diriguji pěkně na dálku :-) 

"Ty se máš Nita! Si takto vesele cestuješ!" povzdechla si Lucka a já se pobaveně zasmála! :-) Ona netuší, kolik nervů a kolik práce je za tím vším. Kolik probdělých nocí, kdy píšu 35 stranové itineráře pro ty turisty, co se mi ozvou "za 5 min 12", tedy před odletem. Nebo když jsem turistům k dispozici NONSTOP online v případě potřeby. Kolik stresů toto moje celoživotní hobby vyžaduje. Ona vidí jen jako si válím šunky na sněhobílé pláži, tak se jí to zdá být "veselé" :-) No řeknu vám, přátelé, můj život není ani lepší, ani horší než je ten Váš.

Je zkrátka JINÝ.

Myslím, že jsem měla velké štěstí, neboť zatímco jiní své sny jen sní, já své sny žiji v realitě. Jsou lidé, kteří chtějí všechno možné, aby se dokázali těšit ze života. No já jsem dostala jen holý život, který mě naučil těšit se ze všeho možného. Neboť BOHATÝ JE TEN, KDO K ŠTĚSTÍ POTŘEBUJE NEJMÉNĚ. Ano, mám všechno o čem jsem kdy snila. Za ty roky strávené na cestách (Karibik a Latinská Amerika) se mi přihodilo tolik, co lidé nezažijí ani za 3 životy, proto chválím časy, když jsem mohla cestovat mnoha zeměmi a učit se mnohým moudrosti. Pravda, mnohdy se mi stalo, že jsem vztahovala ruku za štěstím a osud mi do ní vložil škorpióna ... Očekávala jsem od života vždy jen chliebb, no často jsem dostala skálu, na níž jsem si vylámané zuby .. No brala jsem všechno, co mi život nabídl. Pokud prožijete takové zkoušky, budete chytřejší, mocnější, odolnější. Jsem spokojená a silná. Nejsem slaboch, nikdy jsem nebyla padavka a vždy jsem bojovala. S vervou a odhodláním zvítězit! 

Kdybych se měla dožít byť sto let, nikdy nezapomenu na tento čarokrásný ostrov, protože ho miluji celým svým životem. Zda se probouzím, nebo usin, stále cítím jeho moře rozpálené sluncem, jeho svěží náruč zeleně ... Ještě stále slyším všechna slova, které zazněly a vidím všechno, co se tu kdy událo. Na nic jsem nezapomněla. Na nic nechci zapomenout. Protože ve vzpomínkách prožívám všechno znovu! I když mě už Jamajka nevzrušuje tolik, co první roky, prožívám stejnou radost stále znovu - když na Jamajku posílám Vás, mých turistů a sleduji, jak se těšíte, jak ji zvědavě objevujete, jak si tento ostrov užíváte plnými doušky. :-) A v tom je smysl mého života! 

 

MŮJ ŽIVOT PATŘÍ VÁM, MÝM TURISTŮM. MŮJ ŽIVOT JE HODNOTNÝ POUZE POKUD VÁM DOKÁŽEM POMÁHAT PLNIT SI VÁŠ SEN O JAMAJCE. 

Sedím za stolem, při mém laptopu. Na stěně mám před očima obraz Boba Marleyho, který jsem si koupila jako vůbec první suvenýr z Jamajky. Pod jeho zamyšlený tváří je jeho výrok:

KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ PRÁVO ROZHODOVAT O SVÉM OSUDU...

Byla jsem 15letá žába, když jsem si poprvé donesla domů z cestovky Rueff pestrobarevný katalog zájezdů. Tehdy ještě nebyl internet a možností podívat si obrázky exotických zemí mnoho nebylo. Najednou jsem měla doma katalog KARIBIK a na stranách 70-71 našla duše svůj skutečný domov! JAMAJKA! Od tohoto okamžiku jsem si začala v snech představovat maličký ostrůvek uprostřed tyrkysového Karibiku ... Široké pobřeží s bílým pískem a palmami, hořící nebesa při západu slunce, či vrcholky hor ponořené do věčného oparu ... Velké hřiště plné zábavy, kde mohu být sama sebou, spontánní a bezprostřední, kde budu šťastná i když si "rozbiju kolena" ...